Reference

Jsme rádi, když můžeme pomoci pacientům v pokročilé nebo konečné fázi nevyléčitelného onemocnění a jejich rodinám zůstat ve vlastním sociálním prostředí.

Věříme, že co děláme, má obrovský pozitivní dopad na celou rodinu pacienta, a proto nás těší jakákoliv zpětná vazba, ať už pochvala nebo nápady ke zlepšení ❤️

Vybíráme pár komentářů ze strany rodiny pacientů:

„Děkuji slovy celé naší rodiny za pomocnou ruku Domácímu hospici sv. Terezie, který nás neomylně vedl temnotou při úmrtí mé milované babičky paní Marie Staňkové. Bez pomoci paní ředitelky Mgr. Petry S. Meinlschmidtové a paní doktorky Ireny Moudré Wünschové bychom si ještě dlouho pokládali otázku, zda jsme nemohli udělat něco lépe. I tím nám pomohli se s touto nesmírnou ztrátou lépe vyrovnat. Srdečné díky.“ Martin Kuna

„Ahoj Petruško, konečně jsem našla trochu klidu, abych Ti mohla napsat a touto cestou strašně moc poděkovat. Postupně nám se sestrou dochází, jak moc jste nám pomohli. Když jsme si taťku vzali z nemocnice domů s rozhodnutím se o něho postarat do jeho posledních dní, netušily jsme, co nás čeká. A byla chvíle, kdy jsme to ze strachu o něj málem vzdaly. A to bychom si teď vyčítaly, protože bychom ho připravily o to, co si přál, odejít doma, důstojně a mezi svými. Když teď svým přátelům o vás vyprávím, o tom, jak jste se Ty, sestřička Květa i paní doktorka profesionálně chovaly, jak jste nám pomohly a co všechno se díky vám podařilo, litovali, že v době, kdy si odchody svých rodičů zažili, tady nikdo takový nebyl. Protože pak by se rádi doma o své nejbližší postarali. A dneska vím, že bez lidiček, jako jste vy, to nejde. Máte obrovský dar – umíte pomoci těm, kteří to potřebují. Ještě jsem se nesetkala s nikým tak obětavým, ochotným přijet v jakoukoliv dobu, kdykoliv poradit. Byla to obrovská úleva, mít u sebe Tebe a Tvůj skvělý tým. Bály jsme se té poslední chvíle a přestože je bolest z odchodu tatínka veliká, máme v sobě klid a jsme rády, že to tak mohlo být. Vyřiď prosím také svým kolegyním obrovské díky. Jsme vám vděčné a budeme na vás s úctou vzpomínat. Kéž by bylo více takových lidí, jako jste vy. Přejeme vám hlavně hodně zdraví a radosti v osobním životě. Děkujeme za všechno.“ – Dcery Marcela Vohnoutová a Lenka Černá

„Petro, kdykoliv se s rodinou vidíme, podivujeme se za tu úžasnou spolupráci s vámi při odchodu našeho táty. A obdivujeme Vás! Za to nasazení, lásku, ochotu, přístup, vlastně za všechno, co jste pro naši rodinu vykonala. Nikdy Vám nepřestaneme být vděční. Když mamce v ústecké nemocnici poprvé řekli, ať uvažuje o hospicové péči, vyděsilo ji to. Byl jsem ale také u toho, když jste k nám přijela s paní doktorkou poprvé a cítil z mámy tu neskutečnou úlevu. Dodnes vidím, jak Vás vděčností objala. Dodnes mi vypráví o tom, jak se vaše náruč pro ni a tátu nikdy nezavřela. Máte náš obdiv! Jste prostě úžasná, Petro!“ Lukáš Hejlík s rodinou

„Vážená paní ředitelko Petro, nejde slovy vyjádřit, jak mnoho jste nám, jako milující rodině, společně s paní doktorkou pomohly překonat ty nejtěžší chvíle, se kterými se člověk v životě potká. Děkuji jménem celé rodiny za to, že jsme se mohli se sestrou rozloučit v blízkém rodinném kruhu a věnovat jí poslední milující slova a držet jí za ruku před jejím skonáním. I díky Vám máme v našich duších daleko větší klid. Klaním se Vám a přeji, abyste v životě i Vy odešla tak milovná jako byla ona. S obrovskou úctou k Vám i paní doktorce, Vašek Hanzelín.“

„Vážená paní ředitelko, rádi bychom vám poděkovali za vaše služby, které jste nám poskytli v době posledních dní naší maminky. Nejednalo se pouze o služby, ale také o psychickou podporu, individuální péči, osobní a především rodinný přístup. Bez vás bychom nebyli schopni tak náročnou situaci zvládnout. Díky vám jsme mamince poskytli komfort odchodu v domácím prostředí, plném lásky a péče, jež onkologický pacient v závěru života potřebuje. Paní Meinlsmidtová….děkuji Vám, že jste se mnou byla na každém kroku, za každou minutu, za podporu kdykoli jsem potřebovala ve dne i v noci. Děkujeme vám za to, že existujete, děkujeme vám za to co děláte, protože Vy tu práci odvádíte srdcem a s plným nasazením….to se dnes už jen tak nevidí. S úctou a obdivem, Natalie Lamačová.“

„Vážená paní Meinlschmidtová, velice ráda bych Vám poděkovala za příkladnou péči a lásku s jakou jste pečovala s celým svým mobilním týmem o mého manžela Petra Bauera. Díky Vaší péči manžel zemřel v klidu, v kruhu své milující rodiny. Velice děkujeme za smysluplnou práci, kterou vykonáváte pro nevyléčitelně nemocné a jejich rodiny. Velice děkujeme!“ – S úctou Ivana Bauerová s rodinou.

„Nelze vyjádřit slovy, jakou bolest v srdci celá rodina prožíváme po odchodu naší milované maminky a babičky Jitky Hauptové, která nás navždy opustila po krátké a těžké nemoci dne 14.7.2021. Byly to těžké 2 měsíce pro nás všechny, vidět maminku, jak odchází před očima a prožívat vše těžké a zlé, co sebou tato krutá a zákeřná nemoc přináší. Maminku jsme měli po celou dobu doma a mohla tak prožít poslední chvíle svého života v kruhu svých nejbližších. Myslíme, že to pro ní bylo to nejlepší, co si mohla přát. Takto by měl odcházet každý milovaný člověk. Za toto vše by jsme celá rodina chtěli z celého srdce poděkovat celému týmu Domácího hospice sv. Terezie, který nám byl po celou dobu velmi nápomocný. Úžasně pečoval o maminku , našli jsme v něm nové přátele a hlavně byl pro nás velkou psychickou oporou až do poslední chvíle. Nikdy na vás nezapomeneme! Jste úžasný tým a svou práci děláte skvěle, s láskou, celým svým srdcem a empatií. Připravili jste nám nezapomenutelné chvíle, ukázali nám v posledních hodinách maminky života, že umírání není zlé, že může být i krásné a dojemné! Byla to krása v bolestné chvíli. Maminka zemřela v klidu a důstojně, přesně , jak si přála a jak si zasloužila. V kruhu své rodiny, včetně vnoučátek, která byla u ní až do samého konce. Nikdy vám nepřestaneme být vděční za vše, co jste pro nás udělali. Děkujeme.“ – Petra Hauptová

„Paní ředitelko, velmi děkujeme za Vaši péči a pomoc. Společně s paní doktorkou a sestřičkou Kamilou jste pro nás byla velkou oporou a pomocí při velmi těžké životní situaci. Jsme s maminkou rády, že jsme se o tatínka dokázaly postarat doma. Bez Vás by to nebylo možné. Věříme, že tatínek na konci své cesty netrpěl. Děkujeme a přejeme, ať služby domácího hospice jsou dostupné všem, kteří tuto pomoc potřebují.“ – Kateřina Devlin

„Díky přítomnosti Péti v poslední fázi života mého táty, můžu říct, že loučení s ním bylo krásné. Péťa byla naší velkou psychickou podporou, protože věděla, co se bude dít. Kdyby ona nebyla přítomná, tak ze strachu o tátu, kterému se přitížilo, zmatkujeme a zavoláme sanitku. A táta by odešel v nemocnici. Ale Péťa byla s námi. Přinesla do toho okamžiku klid, věděla, kdy nás všechny svolat. Velice jemně nám podávala všechny citlivé informace a byla naší velkou oporou. Kdyby nebylo jejích profesionálních dovedností, táta nemohl zůstat doma. My všichni bychom přišli o ten silný zážitek jeho odchodu. Jsem dojatá pokaždé, když si na to vzpomenu. Osobně byl pro mne tento moment mnohem intimnější a silnější, než klasický pohřeb, který probíhal pro tátovo kamarády a zbytek rodiny. Kdyby nebylo Péti, nemohli jsme s tátou v poslední chvíle být. Jsem jí moc vděčná. A táta taky. Říkal jí: „moje primářka.“ – Iva Langmajerová

„Já a moje paní jsme se v uplynulých několika týdnech rozloučili s dvěma našimi stařečky. Jsme relativně „mladí“ konvertité a přivykli jsme proto tomu, že nás Pán Bůh čas od času překvapí a prohlubuje a cizeluje tak naši nezkušenou víru. Ovšem velikost a niterná hloubka hmatatelné Boží přítomnosti na konci pouti tímto světem našich drahých stařečků nás však zasáhla natolik, že zcela změnila náš pohled na to, čemu říkáme smrt a před čím jsme chtě nechtě stále uhýbali a utíkali do odborných ordinací, nemocnic, pečovatelských domů a podobně, abychom snad získali pocit, že pro stařečky na konci jejich cesty děláme maximum, ačkoli (zejména jsme-li věřící) jsme v koutku duše tušili, že skutečně PRO NĚ neděláme vlastně nic. Rozhodně to není jen pouhé sobectví, ale často i oprávněná obava, zda bychom to jinak a sami zvládli – nicméně opět: zda bychom to zvládli MY, nikoli ONI. Jasné a jednoznačné rozhodnutí našeho tatínka skončit s ponižující, ale hlavně marnou léčbou a odevzdat se do rukou Božích, které učinil, nás právě do podobných obav uvrhlo. Proto jsme jednoho podvečera po mši svaté v Kovářské oslovili a požádali o radu paní Petru, ředitelku sv. Terezie. Tím začal příběh, který je tak nádherný, že je prostě nepřenositelný. Podstatné na něm je to, že to byla právě paní magistra a paní doktorka Moudrá, které nás našich obav zbavily. Tatínek to paradoxně nepotřeboval. Častá fyzická a neustálá duchovní přítomnost paní Petry učinila z našeho domova místo pokoje, které bylo zcela reálně přeplněné anděly, kteří tatínka, ale hlavně nás (mě a moji paní) učili a povzbuzovali. Paní Petra, bytost s mnoha rovněž andělskými atributy, k tomu přidala odbornou pomoc, poučení, skutečný zájem a ujištění, že je tatínkovi i nám kdykoli k dispozici. Po zaopatření svátostmi panem jirkovským děkanem se s odstupem několika dnů tatínek vydal v míru a pokoji na cestu do domova věčného, na jejímž konci jej zcela jistě čeká království Nebeské. A k tomu jemu i nám zásadně dopomohl domácí hospic sv. Terezie, jehož Boží požehnání jistě už teď tatínek vyprošuje. Snad to nebude znít jako rouhání, ale takto bych si přál jednou zemřít a v takovém pokoji odejít z domova do Domova s velkým D. Odpočinutí věčné dej našim zemřelým, Pane. Světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají v pokoji. Amen.“ – Jindřich Tomášek

Pokud se chcete s námi podělit o Vaši zkušenost, spojte se s námi elektronicky na info@hospicsvterezie.cz nebo přes tel.: 601 552 781.